Něco o sobě
Rok 1997
Bylo mi 16 let a poznala jsem člověka, který vlastnil fenu dobrmana, a já byla v tu
dobu fanatickým milovníkem německých ovčáků. Když jsem fenu dobrmana pořádně poznala,
řekla jsem si, že neexistuje nic lepšího nežli německý ovčák, kterému rozhodně nechybí mozek
na rozdíl od té fenky, která je jen agresivní a nic jiného neumí. Řekla jsem také nahlas "kdybych měla
dobrmana, ukázala bych ti, jak má být vycvičený". Po ukončení známosti jsem na dobrmany zapomněla.
Do roku 1999 jen nechtěla o dobrmanech ani slyšet. Toto plemeno jsem brala jako "nebezpečné" a
pracovala jen se svou fenou NO. Poznala jsem hodně policistů - psovodů a cvičím tímto své psy
metodami , které jsem u policejních psovodů poznala = praxe, nikoliv cirkus. O dobrmanovi
jsem věděla jen jedno, že jej ve svém životě již nikdy nechci poznat, natož jej vlastnit…paradox

Rok 1999
Jako každý týden, tak i dnes se jedu na trh podívat na psech a štěňátka na prodej, jen tak a ze zvědavosti.
Je zima, sněží a já koukám na vše, krok po kroku. Vedle německých ovčáků stál starý, špinavý chlap s
dospělou fenou něčeho, co trochu připomínalo dobrmana. Fena vypadala strašně. Byla hubená, klepala se
a snažila se spát ve stoje. Chvilku jsem s chlápkem pokecala, vzala jsem do ruky vodítko a odešla jsem
s fenou domů. Při cestě domů jsem cítila, že se na mne dívá snad každý a myslí si, že za tento stav feny můžu já,
prostě ostuda. U veterináře jsem fenu zvážila a měla rovných 16 kg, byla začervená a hrozně zanedbaná.
Věděla jsem jen, že je fence 6 let, ale už jsem nevěděla, že tímto to bude láska k dobrmanům napořád!
Co mě to napadlo, vzít si dobrmana? Přece to není "moje plemeno"?! Litovala jsem ji, nebo jsem si jen prostě
chtěla dokázat, že i toto plemeno umím vycvičit? Dodnes opravdu nevím, snad to byl a je osud.

Rok 2000
V tu dobu už myslím jen na závody (agility) s mojí ovčandou.
Bohužel šéfová našeho družstva řekla, že se nemůžu závodů zúčastnit, protože moje fena je bez PP.
Tak mě napadlo koupit si psa s PP. Co si tak koupit dobrmana? Jsou lehčí a rychlejší než 45 kg NO.
Navštívila jsem tedy Kynologický svaz a jediné co jsem věděla, že nechci štěně, ale staršího psa. V KS jsem
potkala staršího muže, který mi řekl, že momentálně nikdo staršího psa na prodej nemá, ale pokud budu chtít,
po jeho psovi se očekává vrh. V té době jsem neměla žádné zkušenosti ve výběru štěněte, takže si mohu jen
blahopřát, že jsem měla kliku.. UFFFF, protože jsem měla více štěstí než rozumu.
Červen rok 2000
Máme už fenečku Lenku s PP doma. Bohužel jsem byla zvyklá na NO, kterým chyběl temperament, který měla moje
mladá fenečka. Dělala jsem chybu za chybou a snažila jsem se z dobrmana udělat NO. Náš team (agility) byl zrušen a
zůstala otázka "co teď?" Začala jsem s fenkou chodit na cvičák a po vytrvalém tréninku jsem složila s Lenkou IPO1.
Můj trenér mi na cvičáku řekl, že Lenku cvičit na IPO 2 nebude, protože na to fena nemá a …spletl se! Začala jsem
tedy s výcvikem doma, zakoupila si rukáv, bič a hádejte co? Za pár měsíců jsem s fenkou složila IPO 2 obodováno (90-96-92).
Pak přišly další tréninky a příprava na IPO3. Nový cvičák, nový figurant, který ovšem na toto plemeno prostě neměl a mé
fence díky špatnému figurování onoho figuranta, částečně praskla páteř. Arlena (Lenka) díky špatnému figurantovi již
nemohla trénovat 13 měsíců. Po zotavení to však již byl jiný pes, obrany už ale nezvládala jako dřive.
Dělala to ovšem již jen pro mou radost, takže nezbývalo již nic jiného než přestat trénovat a fenku uchovnit.

Rok 2003
Vzniká chovná stanice, kterou jsem pojmenovala AKAGERA. První vrh a první krytí. Rozhodla jsem si nechat fenku
z tohoto prvního vrhu, kterou jsem pojmenovala Hesa a s kterou jsem už konečně chtěla udělat IPO 3. Pro Arlenu sport
skončil, takže jsem se mohla věnovat své fence, které bohužel chyběla razance a agrese. Úspěšně jsme tedy složili IPO 1
a IPO 2. Bohužel jsem ale dělala opět spoustu chyb a tím pádem jsem na IPO 3 mohla zapomenout.
Zúčastnili jsme se párkrát závodů v Obedience a pak sem Hesku uchovnila. Dělali jsme pak již obrany jen pro radost.

V roce 2004
Našla jsem na internetu inzerát - Rusko, ST. Petersburg, a z fotky na
mě koukala nějaká krasavice.Hned jsem věděla, že bude má. Po domluvě mi chovatelka přivezla štěně až do Polska.
Začala „hrůza" v mém životě. Dorazila ke mně cholerická fenka s velkým zájmem o kousání. Ihned jsem si uvědomila, že
se musím naučit s touto povahou pracovat. Malina (tak jsem jí začala říkat) mě svou povahou (psa) snad chtěla dostat do
blázince :) , - fena, která o všem chce rozhodovat sáma. Vycvičení Maliny trvalo velmi dlouho, ale trpělivost se vyplatila.
Vznikla mezi námi velká láska. Po pár letech se nám podařilo složit IPO 1 a IPO 2 a Ruská krav mne zaujala natolik, že
bych si již nedovedla představit mít doma jinou krevní linii.

V roce 2005.....
V tomto roce se mě narodil syn (Bartíček). Zakoupila jsem si 8 měsíční fenku z Ukrajiny, která měla opět svou hlavu a snažila
se dokázat, že nemusí poslouchat. Czaru jsem zakoupila již zničenou výcvikem na Ukrajině. Byla tvrdohlavá a vždy měla
svůj „názor". Spolupráce s ní byla velmi náročná a výsledky se stále nedostavovaly. Nechtěla jsem to vzdát, ale nešlo to, proto
jsem tedy fence našla nový domov, kde to popisuji v roce 2007. V tomto roce mi zemřela Rendi ve 12ti letech.

Rok 2006
Je s námi Lenka, Heska, Malina a Czara. Trénujeme a vystavujeme. Také jsem si v tomto roce zakoupila malý dům
a zřídila zde soukromý cvičák a též hotel pro psy. Začala jsem trénovat s českým bývalým svazovým figurantem a díky
tomuto začaly mít moje fenky konečně dobré výsledky.

Rok 2007
Jsem stála před těžkým rozhodnutím. Našla jsem Czaře nový domov. Naštěstí to byl i rok milého překvapení a já jsem
dostala jako dárek z Ukrajiny fenku Diksi Glenaik. Fena měla výbornou povahu se zájmem o obrany. Nic lepšího jsem
si do své chovné stanice nemohla přát.

Rok 2008
Byl rokem mé soukromé tragédie v chovné stanici. Lenka dostala rakovinu a svůj boj prohrála. Přišla jsem o psí kamarádku,
která mne naučila více, než kterýkoli jiný pes. Byla jsem to právě já, kdo ji doprovázel na poslední cestě do psího nebe.
Musím říct, že to pro mě bylo nesmírně těžké, ale měli jsme k sobě nejblíže. Zbyla mi jen Heska, Malina a Jana. Z dalšího
vrhu naší Maliny jsem si nechala Demu.

Začal rok 2009
Rok plny zkoušek, závodů, výcvikových víkendů a vystavování.

Rok 2010
se rovná 11 let lásky k dobrmanům. Žiji mezi nimi a jsem šťastná a spokojená,
protože se mnou bydlí 6 srdíček. Začala jsem vážně uvažovat, že nakryji své feny s Německým psem, abych něco
změnila v Polsku a přinesla tím do země novou krev. Z vrhu po Demě jsem si nechala fenku Buku, která se zatím
jeví povahou po své babičce Malině a je tedy předpoklad, že bude velmi pracovně dobrá.

Rok 2011
je dalším rokem plných překvapení a životních změn. Začátkem roku jsem se vdala. Rozhodla jsem se,
že nechám své fenky odpočinout od štěňat. Tento rok jsem otěhotněla a s mým mužem se
těšíme na naše miminko :))))))))))))
Budu se stěhovat do České republiky ;)